Nástin pojednání o dosavadním životě a díle manželů Valentových
	Prvopočátky vlastní tvorby nepřinesly manželům Valentovým mnoho štěstí a užitku. Ba naopak, období, do něhož zapadají, bylo tím nejtklivějším časem, jaký si jen dokáže knihvazačova mysl představit. Nad veškerou rukodělnou produkcí se tehdy stahovala hrozivá mračna, její úplný zánik se zdál být otázkou několika let či snad dokonce měsíců. "Zanechte již přece ruční výroby knih, vždyť čas, pro tuto činnost vyměřený, právě pominul", říkávali někteří. Není tedy divu, že tehdejší mysl manželů Valentových nebyla naplněna svěžestí a jasem. Ona doba ostatně nenechávala nikoho na pochybách, že přehnané naděje a smělé vyhlídky do budoucna nejsou ani zdaleka na místě. Nepřízeň osudu jakoby se doslova zhmotňovala v četných obrazech, jichž bylo tehdy všude plno a jejichž intenzita způsobila mnoho úzkosti i lidem jinak velmi otrlým. Připomeňme si namátkou alespoň některé z nich: Kvílící větry od pólů přinášející věčný chlad, noční vanutí bezútěšné pomíjejícnosti. Nepřehlédnutelné stopy rozkladu na povrchu věcí, hořkost alkoholů na dně rumoviště. Osamělí chodci, svírající v srdci hada. Drobné dítky, zavěšující si na své krčky jedovatý námel z obilí. Olysalí, zchromlí psíčci v temných koutech opuštěných dvorů. Hnijící tůňky, překypující nesčíslnou havětí. Taková tedy byla převládající tvářnost prvopočátečního období tvorby manželů Valentových. Po krátkém čase však nastal radikální obrat, který dosud nikdo nedokázal přesvědčivě vysvětlit. Umělecká knižní vazba, ještě včera tolik vysmívaná a opovrhovaná, náhle nastoupila triumfální postup k nebývalému uznání a respektu . Její nepřátelé se vytratili neznámo kam, ačkoliv jí snad ještě před hodinou vyhlašovali boj na život a na smrt. Nastaly časy jako stvořené pro výrobce knih, všemožných pouzder a sáčků, kožených tkanic, střapců a úchytek, opasků, peněženek, psích obojků, koňských otěží, bičů, bičíků a dalších předmětů. Manželé Valentovi se v takto změněném ovzduší zorientovali s obdivuhodnou hbitostí a umem a své odhodlání již nikdy neustoupit ani o krok z cesty vedoucí strmě vzhůru dosvědčují dodnes. Filipov u České Kamenice, nevelká, leč neprávem opomíjená víska, leží v kamenitém údolí kdesi na pomezí Českého středohoří a Lužických hor. Jejím středem protéká divoká ledová říčka, která nebyla dosud nikým pojmenována. Filipov nemá dobrou pověst v okolí dalekém ani blízkém. Mnozí z příchozích si stěžují na zdejší nevraživé, nevstřícné obyvatelstvo s tvrdými rysy. Z věčné zatrpklosti jejich výrazů lze prý vyčíst mnohé o neblahém údělu těchto pozapomenutých končin. Zkrátka, vhodnější místo k ruční výrobě knih a drobných uměleckých předmětů si lze stěží představit. Není tudíž ani trochu překvapující, že manželé Valentovi založili svůj ateliér právě zde. Tvorba manželů Valentových bývá právem řazena k tomu absolutně nejlepšímu, co lze v současné době v jejich oboru nalézt. Četní experti na knižní vazbu se doslova předhánějí v oslavných ódách na jejich výrobky, přičemž často sklouzávají do neúnosného patosu, jenž je tak málo příjemný zraku i sluchu. Ale myslí to zajisté dobře, nelze jim proto činit přehnané výtky. Na jejich tvorbě bývají nejčastěji vyzdvihovány tyto přednosti: vzácně strohá, leckdy až jakoby zachmuřelá přísnost formy, jež s mimořádnou suverenitou krotí a usměrňuje obsah nevídané hojnosti, často až bolestivá expresivita výrazu, nemilosrdně se zatínajícího ve smysly a mysl nazírajícího, barokizující tendence postihnout neuchopitelné duchovno skrze hmotu a bezpříkladná nesmiřitelnost ke všemu vlažnému, ležérnímu, laxnímu, pohodovému a uvolněnému. Avšak nejpůsobivějším atributem jejich tvorby je všudypřítomná přesažnost. Proč si manželé Valentovi tolik oblíbili transcendenci, se lze jen dohadovat, faktem zůstává, že z ní učinili nejzřetelnější fundament všech svých tvůrčích aktivit. Každý jejich výrobek, i ten nejnepatrnější, musí v první řadě bez ustání sám sebe přesahovat, musí se jakoby za vlastní kštici neustále vytahovat z nicoty, jež hrozí pozřít vše, co takto nečiní. I to nejmenší dílko má vlastně nad sebou permanentně vztyčený ukazovák, namířený do závratných výšin. Kdo ho chce spatřit, nakonec ho spatří, i když je to krajně obtížné. Kolik bylo vlastně výstav, kde manželé Valentovi úspěšně prezentovali své dílo? V tom se názory různí. Někteří mluví o desítkách, jiní o stovkách, další pak, zde je ovšem nutno počítat s jistou nadsázkou, do konce o tisících. Pravdou ovšem zůstává, že jejich práce si získala vskutku mimořádnou oblibu, a to i v kruzích, kde by se toho nikdo nenadál. Však se také stala úhelným kamenen mnohých soukromých i veřejných sbírek a není pochyb, že tento nezadržitelný vzestup jejich popularity bude v budoucnu jen a jen sílit. Dílo manželů Valentových má bohužel také několik zavilých odpůrců. Jejich počet je sice zanedbatelný, ale povyk, který dokáží způsobit, nelze přeslechnout. Jejich tvorbě především vytýkají, že se ve skutečnosti vůbec nejedná o ruční prácí, nýbrž o práci elektrifikovanou. Tak dokonalou kamufláž prý dokáže vymyslet jen mysl mimořádně rafinovaná, úskočná a lstivá. Za vším tím oslnivým úspěchem prý ve skutečnosti stojí mistrovsky utajená a prostému rozumu tudíž provždy skrytá práce strojů, sestrojených s abnormálním důmyslem a falší. Stroje prý takřka bez ustání provádí svou utajovanou činnost, plníce regály novými a novými předměty, a manželé Valentovi se po celou tu dobu oddávají naprostému nicneděláni, jen sem tam posměšně glosujíce naivní důvěřivost takto oklamávaných zákazníků. Ale to je pouhá legenda. Bezpochyby jí nelze upřít jistý vtip, o její pravdivosti však nemůže být řeči. Samozřejmě, že se zde jedná výhradně o ruční práci. Tato činnost je dokonce natolik rukodělná, že to až v mnohých vyvolává hrůzu. Představa jemných holých rukou, jež se v nerovném boji bez umdlení utkávají s nepoddajnými, surovými materiály, je zkrátka děsí. Přemíra zakázek často uvádí manžele Valentovy do rozpaků. Vrozená plachost a ostýchavost zde dostává ty nejtvrdší rány. Jak uniknout přemrštěným požadavkům, necitelnému naléhání a nepochopitelné tvrdohlavosti zákazníků. Vždyť ti zákazníci se často chovají jako děti, které musí mít všechno hned, pranic netušíce, k jak závažným dopadům jejich tvrdošíjné počínání vede. Kdo by se také odvážil vytýkat nebohým dítkám nezralost a naivitu? Co však lze strpět u dětí, nelze strpět u zákazníků. Přesto se manželé Valentovi tomuto bezohlednému naléhání zpravidla podvolí, jakkoli tím trpí jejich spánek, již tak nedostatečný, i jejich tělesné zdraví, již tak notně podlomené. Mohou snad za to , že je jejich práce po všech stránkách tolik oceňována? Mají snad svou práci odbývat nebo ji dokonce záměrně kazit, jen aby zapudili nenasytné zákazníky? Ne, na to jsou příliš hrdí a poctiví a také jejich jemnocit, zdá se, nezná hranic. Zdá se, že manželé Valentovi nevěří dni, že věří pouze noci, a to noci bezhvězdné, noci proradné a bezútěšné. Zdá se, že si až příliš oblíbili temnou řeč stínů, prohánějících se beze všeho po zmrzlých zdech osiřelých světnic, kde také často upadají do mrákot, zmoženi prací. Kolik hořkosti a trpkosti musí den co den chutnat prokřehlá ústa manželů Valentových. Jakoby se zhmotnělá tresť všeho trudného a neradostného usadila na jejich bedrech a jakoby jen temnota byla jejich důvěrnicí. A přesto se veselí zřídkakdy vyhýbá jejich domu. Někdy ho bývá tolik, že je to až na obtíž. Zhola nepochopitelný, bezdůvodný smích již napáchal mnoho škod, leckdy neodčinitelných. Však také nejeden zákazník pocítil na vlastní kůži šlehající bičíky tohoto nebývalého veselí. Jednalo se ovšem o zákazníky trpící přehnanou podezíravostí a vztahovačností, kteří za vším vidí útok proti své osobě. A tak i onen smích, ve své podstatě nevinný a bezelstný, byl jimi mylně vnímám jako nepokrytý výsměch, jenž má v zásadě zpochybnit jejich postavení. Nevýslovně dotčeni odchvátali a již se neukázali. Tak smutně někdy končí obchody, které se již nikdy nepodaří obnovit. Potom nezbývá než načas přerušit veškeré kontakty s nevyzpytatelným světem, uzavřít se do své samoty, zpytovat svědomí a bez ustání přemítat, jak vlastně vyhnat nešťastný smích z domu.

Ateliér knihařství Valentovi Filipov 32, Česká Kamenice - Děčín 2, 405 02 tel.: 412 584 054, 602 31 00 26 e-mail: kniharstvi@gmail.com webmaster: mirinek@gmail.com